Valkýro,

když se nad tím zamýšlím, tak ty hovory o banalitách typu kalhoty jsem schopna a ochotna vést jen u lidí, ke kterým mám opravdu hluboký vztah - třeba s mými pěstouny , protože mě to, jak strávili den, opravdu zajímá, i kdyby to bylo sebevíc banální.

A uvědomuju si, že mně se v podstatě dějou většinou jen samý banality (ťuk ťuk, zaplať PB a aby to ještě dlouho vydrželo), je mi jasný, že to většinu lidí nezajímá stejně jako mě to nezajímá u nich, ale občas mám potřebu to někomu říct - prostě to jen tak ze sebe vypustit, a pak to "odnese" manžel a pěstouni , protože u nich mám taky pocit, že je to zajímá (ale není to plkání na 2 hodiny, většinou to vychrlím tak za 5 minut nejdéle, což si myslím, že i kdybych se pletla a nezajímalo je to, tak by se to dalo vydržet) .

Ale taky jsem zažila, že mi někdo pravidelně volal a líčil mi svoje banality, nejlépe tak, že to byl hodinový výklad a prakticky jsem se nedostala ke slovu, tak to musím říct, že mě otravovalo fakt dost.