Buňka jo, buněčná fyziologie a anatomie ne. Může být, kdyby se to udělalo didakticky dobře, v přírodopise pro chytré a zvídavé děti, třeba v rámci PVK. Pro klasického frekventanta druhého stupně ZŠ je to ztráta času, je to mentálně nad jeho obzorem.
Děti na ZŠ by měly mít k dispozici kvalitní mikroskopy a v nich pozorovat velké buňky, hlavně v nativních preparátech. Měly by se učit spíš o pasivním/aktivním pohybu třeba na příkladu krásnoočko-Scenedesmus, měly by poznávat morfologii, na to má naše příroda k dispozici obrovský materiál. Měly by pozorovat na živém materiálu přechod o jednobuněčnosti k mnohobuněčnosti. Zase např. Scenedesmus, ale zdaleka nejen on.
Dá se toho hodně a děti to zajímá, ale musí to být vždycky spojeno s pozorováním a kvalitním výkladem, nebo třeba ani výklad být nemusí, dá se to udělat klidně i aktivizačními metodami, už jsem to dělala sama takhle víckrát. Dává to dobré výsledky, ale musíš mít to vybavení a je to značná dřina, za kterou ti nikdo nedá ani pětník, resp. dá ti stejný pětník, jako když jim pustíš Powerpoint s obrázky z Kvasničkové a ještě s tím budeš za hvězdu.