Buchli,

tak mě nukleární válka jako dítě nikdy moc nevzrušovala, ne že by to nebylo šílený, ale asi ke mně ta propaganda dostatečně nepronikla.

A myslím, že dneska je to stejný - pokud by se něco fakt stalo, tak to nemáme šanci ovlivnit, ale daleko větší šance je, že se nestane nic a to, jestli budeme mít uvnitř hlavy soukromé peklíčko nebo ne, na to nebude mít žádný vliv.

Já hlasuju pro to peklíčko nemít nebo se ho zbavit. Z hlediska toho, jestli se něco stane nebo ne, to vyjde úplně nastejno (Ty ses v dětství trápila, já třeba ne, ale výsledek pro nás obě je stejnej), ale pro jednotlivce to může být rozdíl zcela zásadní, život máme jen jeden a prožít a neprožít ho ve strachu je obrovskej rozdíl.