Nemyslím si, že by to mělo zcela přímou souvislost se vzděláním, spíš asi s typem člověka a s prostředím, které preferuje. V generaci mých rodičů kouřila většina lidí, i vysokoškoláků, protože ať už se s ostatními scházeli v hospodské partě, na schůzi, na snobském večírku nebo na bytovém tajném semináři - bánilo se všude. Dnes bych řekla, že je daleko víc stylů či proudů - a od nich se odvozujících prostředí, kde je kouření bráno jako nezdravé, zbytečné, nevyhovující. A asi je pravdou, že vysokoškoláci k nim tíhnou nějak snadněji než třeba absolventi učebních oborů. Většinou člověk nezačne kouřit, protože dostane chuť na první cigaretu, ale protože se chce identifikovat s někým či něčím - pokud zapadá do skupiny, kde cigareta není identifikačním znakem, pak se tomu může úspěšně vyhnout. Možná to trochu může souviset i s generačními změnami - u "husákových dětí" byla často cigareta znakem vymezení se a revolty vůči rodičovské generaci, dnes naopak může být vymezením se vůči bánící matičce zelený čas nebo rozmixovaný oves.