Raguju na ty, kdo tu vykládají, že se nic neděje, že jeich předci taky přežili ledacos. Třeba můj pradedeček nepřežil, zemřel v neměckém vezení za války za odboj - takže nepřežil - bylo mu jak mne ted, vnuky nepoznal, fatálně to poznamenalo zbytek rodiny, bych řekla.

Problém u těhle vyjádření typu - "moji rodiče, prarodiče, já - jsme taky žili za ..." , je, že se k vecem vyjadřují i, kdo přežili - řasto proto, že v tom umeli chodit nebo meli sprdelekliku . DOST ČASTO SI KLADU OTÁZKU, JAK BY VYPADAL SVĚT, KTERÝ BY ŘÍDILI LIDI, KTEŘÍ VELKÁ HISTORICKÁ DRAMATA ZAŽILI A NEPŘEŽILI JE. Protože optimismus živých je často podložen neadekvátním pocitem jakési výjimečnosti, vlastní provilegovalosti, iracionálním pocitem, že mne se to nebude nakonec týkat.

Fakt by mne zajímalo, jak by řídili či ovlivňivali, volili, vyjadřovali se ti, kterých s eto bohužel nakonec týkalo.