Slonisko,

v češtině je globální metoda značně omezující a užívá se především u dětí s mentální retardací nebo závažnými obtížemi v porozumění řeči, protože tam není prioritní zachování a rozšiřování slovní zásoby, ale zavedení a udržení jedné z forem jazyka.

Čeština je založená na tvarosloví, proto by pro děti bylo mnohem náročnější se učit u každého slova, jak se píše, važdyť to slovo vypadá jinak téměř v každém ze sedmi pádů a ve třech rodech...je mnohem efektivnější naučit se používat k tomu to jedno pravodlo, které platí téměř bez výjimky, na rozdíl právě od angličtiny, kde je z každého pravdila víc výjimek, než na kolik slov se to pravidlo dá použít (nejspíš přeháním, ale tenhle dojem mám z angličtiny já).

Jistě by nebylo třeba učit kompletní gramatiku na prvním stupni, ale úplně ji neučit by bylo ještě horší. Děti jsou v tomto věku vnímavé i na toto, většině stačí to pravidlo jednou, dvakrát říct, a nemají problém ho používat. A používat ho většina chce...jsou zvyklí, že to slovo se nějak píše, vidí ho často napsané, ale právě u toho velkého množství slov jim dělá problém si zapamatovat, jestli je to zrovna takhle....intuitivně tuší, ale chtějí si to ověřit. Takže 100x denně odpovídám na to, jaké i se píše tam a tam...a říkat jim, že teď na tom nezáleží, protože v tuhle chvíli je podstatné, jestli to nebo ono umí třeba pojmenovat nebo vymyslet, jestli umí vytvořit větu....i kdybych s tím souhlasila, tak mi to nepomůže, protože oni to chtějí vědět...Naladění na učení se měkkých a tvrdých souhlásek dosahuje vrcholu právě teď...a byla by chyba to nevyužít...