Prožila jsem to, bylo to hrozné, chápu tvoje pocity. Naštěstí je to už dlouho a teď je mi dobře.
Přesně jak píše Jak - soustředit se na reálné cíle a na děti. Víkendový den bez dítěte - naštěstí jen jeden, protože manžel ho neměl kam brát přes noc (těhotná milenka v garsonce) - jsem zvládala tak, že jsem musela dodržet přesně stanovený program.
Odevzdat dítě, odjet do posilovny (tam si dát řádně do těla), cestou zpět udělat velký nákup, na kafe ke kamarádce. A pak se už jen těšit, až se vrátí dítko.
Pokud jsem včas nevyrazila a program nedodržela, bylo zle.

Hodně mi pomohla i podpora zdejších holek, z Rodiny.
A i vědomí, že jsem měla do určité míry situaci ve svých rukou a rozchod byl na konec z mé iniciativy.