Je v tom někdo třetí?
Je to jistojistě definitivní? Pokud ne, vždycky je šance...
I když - ono je potřeba nedělat si plané naděje, ale žít současností...!plnit" úkoly, jak psaly holky.
Dvacet let - něco je láska, něco spíš zvyk, je to strašně dlouhá doba spolu - tolik krásných i těžkých věcí za sebou, to se nedá vymazat.
Je to jako kdyby člověku utrhli jeho druhou půlku, všechny dosavadní jistoty jsou pryč...

Tohle je období, kdy člověk opravdu spíš přežívá, než žije a bolí to...moc...mně v takovémhle období pomáhá se vypovídat, nebýt moc sama v těch nejhorších chvílích.
A čas...bohužel ten se uspěchat nedá...

Jinak pokud by byla ještě šance na změnu, zkusila bych to...