...a dala bych pozor na vyřčená slova (oboustranně pokud možno)...vypadají jako slova, lehce se vyřknou, ale zařezávají se hluboko do duše a nejdou vzít zpět a taky bolí.

Ještě mě napadá, že člověk často hledá viníka, když se něco stane. Obviňuje buď druhého, někdo hledá vinu u sebe...je fajn si ji i u sebe uvědomit (pokud je), a pokud něco jde, pochopit, změnit...ale nějak s tou "vinou" pracovat, neuvíznout v ní...ať u sebe, tak u druhého.
Ale tohle chce taky čas, postupně, nejde to vše naráz, jsou to určité fáze...na konci by mělo přijít smíření a klid...ať to dopadne tak nebo tak...

(mně často pomáhá, že na tyhle věci nejsem sama a vím to, uvědomuji si to)