její knížky jsem měla moc ráda když mi bylo tak kolem 20 let. Přečetla jsem celou přemyslovskou ságu a také velký kus lucemburské. Díky tomu mě dnes nikdo nezaskočí se záludnou otázkou, jakže se jmenovala druhá žena Jana Lucemburského . Jinak jsem se k tomu chtěla vrátit po letech, ale nějak jsem se nemohla znovu začíst, ty osudy mně připadaly trochu moc vykonstruované a jaksi občas neladící ke své době - v každé knize nějaká silná ženská hrdinka, která jde za láskou přes všechny úklady a doslova přes mrtvoly. Asi nejvíc mi to sedí k Richenze, ta je historicky doložená, její osudy jsou v knížce volně převyprávěny a dá se předpokládat, že by to tak nějak mohlo být . A jinak jsem měla moc ráda Oldřicha Pluha z Rabštejna, kvůli němu jsem se jednou na ten Rabštejn nad Střelou trmácela (z Brna!), abych se na zbytky jeho hradu podívala...