Monty, do měsíce by nikoho řeči přejít neměly, protože to je záležitost spíše let, než měsíců, neřkuli jednoho pouhého. Ale již jsem svůj "povzdech", že tedy není-li závažná porucha, tak mohli něco udělat rodiče v dřívějších letech nerozváděla a neobhajovala dále (v reakci na tvoje že jedině bitím, nebo co jsi to psala...), protože i rodiče jsou nějací, a jako takoví něco udělat mohou a něco nezvládnou. Takže je úplně jedno, co by mohla dělat Kadla s Jardou nebo Madla s Mírou, protože jde o to, co jste mohli udělat vy. A k dovršení marnosti těch řečí jsou ta tvárnější (relativně, neříkám, že s každým dítětem něco konkrétního určitě lze...) léta již za vámi, takže teď je to daleko těžší (mít vliv na dospívající dítě, pomoci mu - protože to vypadá, že proti jeho vůli...).

Dokonce ani rady a připomínky vhodné pro dnešek se u vás neujmou, protože jste nějací... (syn, ty, otec, patner).

Jen mám radost, že alespoň některá konkrétní upozornění (např. kdy začínají přípravné kurzy) odtud jsi byla schopná a ochotná zpracovat ve prospěch syna. Víc se asi čekat nedá.