Monty, nejde o to, naučit dítě to, co ho nebaví, ale dosáhnout toho, aby ho většina školy bavila, a zbytek aspoň tolerovalo, a bylo tedy schopno se učit i to, co ho nebaví. Ty jako rodič ho samozřejmě těžko naučíš něco proti jeho vůli. Dle mého je to správně tak, že se dítě učí i to, co ho nebaví, protože chápe nutnost takové činnosti.

Píšu to už roky: než nechat nadané dítě otrávit systémem (první stupeň ho nebaví, nevytíží, nenaučí se učit, protože mu všechno jde levou zadní a i to co mu nejde se schová v celkově nadprůměrném výkonu), je lepší mu najít odpovídající školu, nebo sehnat papír z ppp a zařídit IVP. Vytížené dítě (ṕřiměřené podněty) škola víc baví (naplňuje jeho potřebu se rozvíjet), nedojde k tomu, že "zaspí" nástup nějaké látky, která mu později chybí, naučí se včas učit na tom, co ho baví - získá ten návyk, který pak dokáže přenést i na to, co zrovna nemusí, ale uvědomuje si (jako starší), že to potřebuje.

A dále pokud vím nešlo ani tak o to, že by se S. vyloženě nechtěl něco učit (že ho to nebavilo o tom není sporu), ale měl problémy se soustředěním. A tam se dá udělat hodně. Pravidelný čas, osoba, místo, odstranit jakékoli rušivé vlivy, pravidla jím odsouhlasená - např. že nejdřív se deset minut počítá a až pak je jablko, před začátkem dojít vyčůrat......... prostě technikálie (poradili by bývali v poradně, pokud selský rozum nestačil).

Ale zase se musím vrátit k tomu, že pokud kromě početních operací je ve všem vysoce nadprůměrný, tak by měl první stupeň zvládnout z voleje bez učení doma, pokud by v té škole byl přítomen nejen fyzicky, tedy byl zaujat.