ono to babi třeba i dojde samo. Je-li holká hlava, třeba vyletí a pak si to přežvejká (tak to mám třeba bohužel já. Mám rudo a jednám, pak třeba uznám i pohled druhé strany). Pokud by to otvírala, zdůraznila bych blaho malé (chtěla tátu) a babičce bych mezi řečí řekla, že si uvědomuju, co v ní mám (že jsem ráda, že mi pomáhá).

Tohle co popisuješ, je myslím bohužel tatínkovské specifikum (vyzobat mandle). Máma je na nemoc a povinnosti, táta na atraktivní zábavu a lásku. Vidím to u sousedů. Myslím, že v dlouhodobém horizontu dítě mámu teprve ocení...ale tak za 20let :). Je to nevděčné, ale myslím, že když je malé blbě, půjde za Tebou, že? Já třeba až na stará kolena vchápu, proč moje máma kolikrát jednala jak jednala (únava, stres apod). To chce zkušenost.