Jo, však už se pomalu stavíme, ani nevíš, jak moc se těším, až budu moci našim začít vracet tu finanční pomoc, ne, abych jim pak mohla říct, vlezte mi na záda, nebaví mě vaše výlevy, ale abych jim prostě vrátila to co mi půjčili. A pak věřím, že když už nebude mít mamka takový pocit, že bez nich bychom to nezvládli, tak že se vše uklidní. Až zase jednou přivezeme těžký nákup a místo toho, aby mi ho mamka proplatila a ještě mi dala na benzín, tak já budu moci říct "ne děkuju mami a tati, nepotřebujeme"