Ráchel, ty ses nikdy nedostala do takové vnitřní emoční pasti, naprosto neracionální, kdy ti najednou bylo něco líto nebo sis připadala ukřivděně?
Já myslím, že jsme jen lidi....všichni.
A pokud Koulička psala, že maminka je emotivně ode zdi ke zdi...tak to ona sama se sebou nemá jednoduché. přesto se asi snaží vyjít maximálně vstříc...a asi jí to někdy přemůže. je to vážně tak nepochopitelné?
Jo, stávat by se to nemělo, to je pravda - měli bychom být všichni vyrovnaní, empatičtí, vstřícní a chápaví, nezištní...to by se to žilo!
Ono to chce určitou shovívavost na všech stranách - důležitý je vždycky úmysl.