Děkuji Fren za analýzu mojí divnosti

Jsem šťastná za mojí (byť někdy hysterickou) maminku, protože mě s tátou nenechali padnout až na dno, když jsem se začala propadat.

Možná mi nebudeš milá Fren věřit, ale na vlastních nohách stojím poměrně pevně od 18 let, kdy jsem odmaturovala, našla si bydlení, začala pracovat, a protože jsem byla sama a měla dost peněz, sakra jsem rodičům i sourozencům jak finančně tak rukou k dílu přispívala. Protože je mám ráda, jsou moje rodina. Tak nějak recipročně se to momentálně přeneslo na mě, protože jsem tam, kde jsem. Na rozdíl od sourozenců jsem vysokou dělala za svoje při zaměstnání a protože moje dítě je nejmladší vnouče a rodičům je tolik kolik jim je a už mají zdravotní problémy, tak třeba nikdy nevzali a už nevezmou (na rozdíl od ostatních vnoučat) moji dceru na dovolenou k moři nebo na hory.

Víš, já jsem třeba v rodině jediná s řidičákem a autem (na které mi pravda půjčili, celých 10000,-) takže pravidelně vozím taťku i mamku po doktorech, vozím jim nákupy a beru je na výlety. To jen tak k tomu mému "ani si neuprdnutí" bez rodičů.

Ale ještě jednou díky za analýzu.

Jinak, včera večer jsme spolu s dcerou zavolali babičce, se mnou nejdřív mluvila napůl huby, nicméně pak asi půl hodiny poslouchala nadšené švitoření dítka na téma "restaurace a vláčky" a roztála a pak mi dokonce popřála hodně štěstí u dnešního soudu.

Díky všem za příspěvky, pomohlo to

Jo a s dcerou jsem neřešila už nic, a nebudu.