Přidat odpověď
Evo, taky bych to vnímala jako ideál, problémem je, že ani většina pedagogů o náboženstvích moc neví, ne tak aby měla nastudované jejich posvátné texty. Pak stačí, že je ve třídě pár přesvědčených vyznavačů různých náboženství - a nejen že si svými znalostmi pedagoga "namažou na chleba", pokud jsou jeho znalosti jen akademické a poměrně povrchní, ale navíc mohou vyvolat dost drsné spory v rámci odlišností mezi náboženstvími a jejich jednotlivými odnožemi. Pak se přihlásí pár vyznavačů jiných náboženství (proč se o těch jejich neučí) a do toho si půjde do školy stěžovat dobře třetina rodičů, že si nepřejí, aby jejich dítěti byly vykládány bludy (protože jsou ateisté, nebo protože jsou přesvědčení vyznavači jednoho náboženství a nechtějí, aby dítě bylo informováno o jiných...). Obávám se, že většina ředitelů by i v případě, že by si mohli zcela svobodně stanovit koncepci předmětu, v němž by se tohle vyučovalo, od toho dala ruce pryč jako od velmi výbušného materiálu.
Předchozí