Jsem moc ráda, že jsem zde našla tuto pro mě velice aktuální diskuzi a nemůžu sem nenapsat svůj příspěvek. Máme 6 letou dceru a prakticky od narození jsou s ní problémy s nočním spánkem. Coby miminko téměř celé noci proplakala, neměla důvod - tedy aspoň zdánlivě. Důvod k pláči byl ten, že prostě nechtěla být sama v postýlce, což jsme zjistili ihned poté, když jsme si ji ze zoufalství po probdělých nocích vzali k sobě do postele. A pláč byl ten tam a spala celou noc. Ve třech letech jsme ji naučili usínat samotnou na válendě, avšak vždy nad ránem přišla za námi a takhle je to vlastně dodnes. Každou noc - kolikrát o tom ani nevíme, se v naprosté tichosti, aby nás nevzbudila, zavrtá ke mně pod deku a usne. Zdůvodňuje to tím, že se v noci probudí a má strach ze tmy, tak jde za námi. Napadlo mě, že vyhledám dětskou psycholožku a problém s ní prokonzultuji, ale nakonec mi můj vlastní instinkt napověděl, že to mám nechat tak, jak to je. Snažili jsme se jí vysvětlit, proč má každý svou postýlku... marně, vždy zase přišla. Nakonec jsme ale s manželem zjistili, že je nám všem třem společně na jedné posteli moc dobře, i když pravda, dcerka roste a tak je místa čím dál míň :-) V dnešní hektické době coby oba zaměstnaní na sebe moc času nemáme a společné ranní probuzení je moc příjemné.
Přeji všem příjemné noci, ať už s vaší ratolestí nebo bez ní. Martina.