"celý vtip je v tom, že člověk nemůže být dlouhodobě spokojený, pokud se jeho životní standard sníží. "

A proč by, u všech všudy, nemohl?

Ve svých finančně nejhojnějších časech (za svobodna a bezdětna) jsme ani zdaleka neutratili všechno, co jsme mohli, respektive zpočátku jo, ale pak nás to přestalo bavit a asi jsme se taky naučili trochu zacházet s penězma, takže mi nedělá problém relativně skromně jíst, přemýšlet, než si něco koupím, jestli to fakt potřebuju (i když "nemusím").

Z toho pohledu, který popisuješ, by bylo optimální držet děti záměrně v chudobě, protože bys jim tím založila na celoživotní spokojenost - mohly by se mít už jen líp