Já to vidím tak, že by mi asi vadilo klesnout na nebo pod úroveň, kterou jsem zažila v dětství, a ta byla tak nízká, že nevím, co by se muselo stát, aby hrozila (ale uvědomuji si, že i tak to bylo žitelné a to, co chybělo, nebylo až na výjimky tak moc zásadní).

Asi by mi chybělo, kdybychom si nemohli čas od času dovolit pozvat kamarády domů na něco dobrého (ale máme tak dobrý kamarády, že by se spokojili i s čajem a kusem bábovky, a to bychom museli fakt hodně zchudnout, aby nešlo ani to)