Sun, pejska do bytu hodně zvažte. Neříkám, že nejde mít pejska i velkého v bytě, ale pokud bydlíte ve velkém městě, tak bych to hodně zvažovala. Všechno je na bytě složitější. Máme jorkšírku - fenku a rok jsme s ní žili v krajském městě (na jeho okraji). Za ten rok si chudák střihla několikrát zvracecí a průjmovací virózu; po jakémkoliv mase tam měla průjmy, zvracela... Po přestěhování se do domku s malým výběhem pro ni a na okraji maličkého městečka u pole, louky, lesa měla prvně průjem letos tj. po celých dvou letech a ještě to bylo díky kachnímu mastnému masu, že ho dostala opakovaně... no jednou po.... a bylo dobře. Na bytě to bývalo děsivé - než jsme se dostali z bytu, do výtahu a ven... do bytu bych pejska asi nechtěla. Potkali jsme po letech sousedku, která má také pejska a říkala, že jí veterinářka řekla, že těch psích viróz jsou plná města, že je to dáno tím, jak moc je tam přepejskováno.
My jsme s jorkšírkem spokojení, ale zrovna jsme se nedávno bavili s manželem, že dalšího jorkšírka už bychom nechtěli, tudíž asi štěňátka ji mít nenecháme. Jako štěňátko a i teď je hodně paličatá. Její výchova byl velký boj, abychom ji donutili vzít si za vlastní to co jsme po ní chtěli. Dodnes se snaží některé své "úchylky" prosadit... Na stranu druhou je pravda, že je skvělý hlídač a je to takový antidepresivní "balíček" a já miluji procházky s ní. Sama bych se jen tak neprocházela a přijde mi i že to vypadá tak nějak podivínsky když chodí člověk sám ulicemi, s pejskem je to veselejší.