Dášo, tak...pokud by muž uživil rodinu, do práce bych od 4 malých dětí nešla...i když chápu potřebu se někde uplatnit, nebýt jen tím domácím spotřebičem...abych přišla mezi lidi, aby si mě muž vážil.
Byla jsem ta, co se starala o dva sourozence...naprosto automaticky, nevadilo mi to, jsem takový pečovatelský typ, vadila mi ovšem ta samozřejmost a NUTNOST.

Děti strašně strašně rychle rostou a tímhle mamince (a tady i tátovi) hrozně rychle ubíhá čas s nimi...ten čas nelze vrátit a člověku to uteče mezi prsty.
Jsem zpětně strašně ráda a osudu vděčná, že jsem se všema svýma dětma mohla být maximálně, co šlo, že se vracely domů, když jsem bývala doma a že jsem si i já ten čas s nimi užila. Pracovali jsme teda jako podnikatelé, časově flexibilní, doháněla jsem to po nocích.

Mým pohledem zpětně - tohle nic nenahradí...ani pár tisícovek měsíčně pro rodinu navíc.
Je to o prioritách a ty se samozřejmě mohou měnit.
A pokud to i babičku bude bavit se starat...