Prostřední dítě je často v sourozenecký skupině znevýhodněné.
Může tím, co dělá, prostě jen říkat o tvoji pozornost, kterou pokládá za nedostatečnou.
Samozřejmě nevím, jak to u vás doma přesně chodí, ale z toho, co píšeš mám pocit, že v nejstarší se vidíš, s nejmladším je hodně práce, protože je neřízená střela (i vzhledem k věku) a prostřední dcera je "ta problematická". Možná opravdu je, možná je to jen role, kterou hraje, protože nemá jinou možnost.
Návštěva psychologa v ní tenhle postoj může utvrdit. A do budoucna to může vědomě nebo nevědomě používat proti tobě. Navíc mi přijde, že ve čtyřech letech, pokud to dítě není schopné komunikovat o svých problémech s tebou, nebude pravděpodobně schopné o nich mluvit s cizím člověkem.
To, že se bojí, že pro ni nepřijdeš může souviset s tím, co tu píšeš o "nestíhání" - nemusela to zažít ona osobně, stačí u starší sestry. "Když maminka nestihla včas vyzvednout sestru, kterou má radši, snadno může na mne zapomenout úplně."
Vloni nebyla ve školce sama, měla tam sestru. Teď tam sama je, brácha je doma, ségra ve škole (škole se u vás, jak jsem pochopila, věnuje velká pozornost)... může mít pocit, že je tam odkládána a bát se, že to jednou bude "nafurt".
Navíc atmosféra u vás doma asi taky nic moc, to dítěti nepřidá.
Snažila bych se udělat si na dítě víc času ve smyslu "tohle je čas jen pro nás dvě". Víc s ní komunikovat a poznávat ji jako osobnost.
Noční můry mívá hodně dětí, to samo o sobě není nic patologického. Hledala bych, co je za tím.