"Já v těchhle lamentech vždycky cítím touhu toho dárce setřít, ukázat mu, že je sto let za opicema, že už se peče po novu, atd. Nebo prostě konfrontace typu "už jsem taky velká, heč a ty strárneš a pečeš blbě"."


Ano, to si myslím, že přesně tak, a uvědomuji si, že pokud mi u někoho něco takového vadilo, tak za tím vždycky byl můj ne úplně dořešený vztah k němu a ano, trochu snaha "mu to natřít".

Snad mi slouží aspoň trochu ke cti, že jsem to nikdy neventilovala, jen jsem si to myslela, ale přesně tak to (aspoň v mém případě) bylo. Někomu, koho bych měla bezvýhradně ráda, bych to nevyčítala, spíš by mi to bylo líto, že mu ubývají síly, na někoho, s kým to nebylo na 100%, jsem se spíš jakoby "naštvala", případně jsem cítila jakýsi zvrácený uspokojení.