Veroniko, máme jorkšírku, znám paní opravdu celoživotní chovatelku jorkšírů (x štěňat ochovala; za svůj život měla x chovných fenek - paní profesorka biologie, blázen do pejsků), která právě v té době zachraňovala roční fenečku jorkšíra před útulkem - byla to fenečka týraná dětmi v rodině, která začala být zlá na děti... Tato paní si s ní poradila, ale nebylo to jednoduché a myslím si, že někdo méně zkušený by ji nezvládl. Určitě Vám radím najít si někoho, kdo Vám bude radit, jak teď a jak potom.
Dle naší fenky vím, že jakmile zavrčí na děti, tak je s důrazem odkázána na místo; když se jako malá ohnala po dětech, tak opět musela být důrazně upozorněna, že takhle ne... musí být až na posledním místě, kdo dostane jídlo... Naše fenka se třeba dost bojí malých dětí - jakmile se na ni ženou už upozorňuji, že takhle ne - má špatnou zkušenost s malými dětmi a ohání se. Nekousne, pouze štípne, bojí se. Ad hlazení po zádech, byli jste s ní u veterináře, jestli ji tam něco nebolí?