Nejsem nijak zvlášť velký odborník a jokšíry neznám, ale máme v rodině hodně psů hlavně velká plemen.

Dala bych jí čas a zavedla jasná pravidla
- měla by mít "svůj" bezpečný prostor kam se může uklidit a kde jí ani děti nebudou rušit. On se tam pes uklidí když je rozmrzelý, bojí se, nebo ho něco bolí, což jsou nejčastější situace kdy může reagovat že se po někom "ožene"

- nehladit "zvrchu" prostě nedávat ruku na hlavu či kam pes nevidí - to je dost velký základ, hlavně u psů co mají špatnou zkušenost ale u některých plemen i obecně. Je to jedna z velkých chyb co lidi u psů dělají, tedy pokud už pes není domácí mazlíček, co zná "své" lidi a postaví se kvůli nim i na uši. Třeba takoví rotvíci se mají správně jen "poplácat" po hrudníku, ti si obvykle na hlavu šahat nechají jen od toho ke komu mají fakt velkou důvěru.

Takže naučila bych děti
- ke psu přistupovat zepředu, vztáhnout ruku a nechat očuchat, tak aby na ni pes viděl a nechat to na něm, aby přišel sám. A teprve pak hladit, ale ze začátku ne na hlavě, pokud to pes špatně snáší ale třeba pod krkem. Pokud je k lidem obecně ostražitý motivovat třeba i pamlskem. Jak si zvykne a seznámí se a zjistí že mu žádné nebezpečí nehrozí tak se to nejspíš poddá.
Ale pořád by měly děti vědět, že pes se prostě může leknout když na něj šáhnou nečekaně z úhlu kdy na ně nevidí. To je pak prostě reflex že se ožene, a ty špatné vzpomínky to umocňují a můžou být hluboko, nemusí se toho zcela zbavit nikdy.

- nerušit ho u jídla
- nerušit ho v jeho pelíšku, pokud si s ním chtějí hrát ať si ho přivolají k sobě
- rozpoznat signály dle chování psa - pes co je v pohodě se "směje" - tj. otevře tlamu a jazyk má ven. Pes co je ve střehu tak i vypadá - zavřená tlama, našpicované uši, dle nátury i jemné vrčení.

- no a samozřejmě psa vychovávat, co smí a co ne.

Je toho hromada a hromada. Možná si k tomu něco načíst, je spousta knih o psech.