Persepolis - bohužel to v politice NEJDE bez Tebou uvedeného politikaření.
Schwarzenberg tomu říká "umět žrát ropuchy."
Už po revoluci to tak bylo, je to tak ve všech systémech, všude na světě.
Chceš udělat a zařídit něco dobrého? OK, ale musíš tady těm nebo těmto podepsat toto, ´musíš spolupracovat nebo se spojit se těmito a musíš zavřít oči před tímto, jinak máš smůlu.
Nelíbí? Nevadí. Nedělej nic a nikdo po tobě nic chtít nebude, ani dobrého, ani špatného.

Na příkladu to lze zobrazit třeba takto:
Chceš prosadit zákon, který bude chránit týrané děti? Ok, ale podepíšeš nám, že souhlasíš s těžbou zlata v chráněné krajinné oblasti.
(zjednodušený příklad, ale tak nějak to funguje - a ani nemusíš mít Ty nebo Tví blízcí s politikou zkušenosti, stačí koukat na Jistě, pane ministře..)

V podstatě jde pouze o to umět balancovat a proplouvat kompromisy a ropuchami tak, abys byla s to se sama sobě podívat do očí.
Pochopitelně, většina politiků nemá s ropuchami problém, někdy je to i jejich oblíbené jídlo.
A je to většinou i hlavní důvod, proč se do politiky nehrnou, nebo v ní nevydrží slušní lidé - až na výjimky.
Protože i na politiku je třeba mít talent.