Já právě taky z dětství pamatuju Vánoce jako opruz. Někdy na konci listopadu se objevil rozpis, v němž figuroval každý cm čtvereční našeho bytu, a každé ráno jsme se ségrou na stole nacházely v hojném počtu takové ty malé papírové čtverečky popsané fixem čtyřmi barvami, s různými styly podtržení a různým počtem vykřičníků podle důležitosti sděleného - příkazy, co přesně a jak přesně a kdo přesně to má uklidit či vypulírovat, od klik na dveřích po umakartové jádro. Nic proti tomu, že vše občas potřebuje trochu úklidu a čištění, ale proč se musí VŠE uklidit zrovna před Vánoci...? Pochopila jsem, že Vánoce jsou asi jakože za odměnu, ale asi jsem od přírody rezistentní vůči motivacím na principu cukru a biče, vždycky mi to ty svátky ještě víc zprotivilo, navíc ono to jaksi nejde, najednou ten shon a hádky a výtky vypnout a radovat se a vzájemně se milovat, když jako máme ten štědrý večer.