Po prvnim odberu jsem se citila jako bych mela opicku.
Po tech dalsich uz to tak vyrazne nebylo, jen mirna, skoro neznatelna unava. Vypoustela jsem sport na par dni, protoze jsem pri nem hodne zatezovala ruce a varovali me, ze se muzou po odberu pri velke zatezi i potrhat zily. Nevim, jak moc je to realne. Darovavala jsem vzdy jen plnou krev. U odberu plazmy mne nedela dobre predstava, ze mi zas do zil vraci neco, co uz projelo masinkou. Vim, ze riziko nejake infekce je spis hypoteticke, ale stejne mi to nedela dobre. At si vezmou krev se vsim vsudy a delaji si s ni, co chteji, ja z ni nic zpet nechci. ;-)
Co se tyce volna - volno jsem si uplne nevybirala - kapitalista by se na me moc netvaril, kdybych argumentovala narokem ze zakona. Jen jsem ten den prisla pozdeji, coz ale nebylo nic mimoradneho, mela jsem pomerne flexibilni pracovni dobu. Chodili jsme darovat pravidelne cela parta, byvalo to takove prijemne setkani. Ale od te doby, co jsem poprve otehotnela jsem nebyla. Porad tehotenstvi nebo kojeni, permanentni nevyspani a unava - o takovou krev by ani nikdo nestal.