Chtít něco udělat na 100% je perfekcionizmus. To se podaří málokdy. Chtít to na 120% už je úchylka. Jak vypadá cukroví na 120%? Říká: dobré ráno, těším se, jak mě sežerete? Jak vypadá studium na 120%? Dva červené diplomy? Sex na 120% si raději nepředstavuji.
Takže udělat to na sto. Dobře, ale co? Podle mne si člověk musí dobře vybrat. Studovat jazyky ten, komu to jde od mala a ne ten, komu dělá problém ve Vídni v cukrárně zamrmlat Danke. Pak se může stát, že Čech učí ve Španělsku místní hrát flamenco. A vůbec, v jakékoli profesi se můžeš zlepšovat do aleluja. Jednou jsem objednala police do archivu. Když je dovezli, málem jsem spadla - byly dokonalé, z třešňového dřeva, vhodné na výstavu. Trochu škoda na staré spisy. Měl ten řemeslník svou práci rád, nebo na ni dlabal?
Běžné, v životě nutné věci, domácnost a však víte, je potřeba brát lehce a moc neprožívat.
Závěr věnuji včerejší zpívající holčičce. Odvážila se předstoupit před spolužáky s písní, na to nemá každej. Milá maminka, kterou tady většina chválila, ji večer rozhodila tak, že dítě bylo hodinu mimo. Doufám, že to malé dobře dopadne. A protože nás škola má nejen učit lásce k hudbě, ale i k ostatním věcem: všimla jsem si, že první, co kritickou matku napadlo, bylo, že se dceři budou smát kluci. Přenosem myšlenek a tudíž bezdrátovým, první, nad čím malá naříkala po kritice (optrné!), že se jí budou smát kluci. To není náhoda.