Přesně takto dopadla moje máma, že odešla s holou zadelí. Někdo si to holt dokáže zařídit. Naštěstí pro ni, ona to ani jako křivdu nepociťovala, protože jí byl vždycky nějaký majetek fuk. Její bratr měl tři děti, ona jen dvě. On neměl kde bydlet, protože si vzal venkovskou a v Praze neměli byt. Bydleli v tom domě, my jsme měli nájemní byt. Když k nám chodil, pořád brečel, jak jsou na tom s těmi třemi dětmi špatně a hučel do matky, aby na něj přepsala svůj podíl, když tam bydlí. Naše máma byla samoživitelka, tak byla ráda, že jí dal nějakou korunu za ten podíl, ale byly to směšné částky. Když nakonec byla jejich matka stará a nemocná, starala se o ni zase jen moje matka, on na to neměl čas a jeho žena náladu. Dnes má ten barák v Praze velkou hodnotu, protože stojí na křižovatce hlavních silnic v obchodní zóně, ale nedá se již nic dělat.