V tomhle konkrétním případě o tom druhý sourozenec věděl, sdělili mu to dopředu, ale sdělili mu to jako fakt. Rodiče mu darovali větší finanční částku, která tedy neodpovídala tomu, jako by byl z domu vyplacený, ale nebyla zanedbatelná. Kromě toho žil většinu života jinde, domů jezdil jen na návštěvy - což dělá nadále. A své bydlení měl tou dobou už vyřešené.
Upřímně pochybuju, že existuje nějaké univerzální řešení, které jako spravedlivé akceptují všechny zúčastněné strany. Spíš věřím na to, že nejlepší variantou je předvídatelnost. (V téhle rodině např. obdobný krok udělala už třetí generace majitelů.) A druhou věcí, která pomáhá, je právě nedělat si na "rodinný majetek" nějaké nároky, když jde fakticky o majetek rodičů, babičky, tetičky apod.