Milá paní spolková kancléřko Angelo Merkelová.

Čas vánoční je časem zklidnění duší a přemýšlení. Hraju si v tomto čase se svou vnučkou a přemýšlím, kde bude za pět-deset let. V jaké Evropě bude žít? Při přemýšlení nad budoucností Evropy nelze nemyslet i na Vás. Jste nejsilnější evropskou osobností, v jejíchž rukou je do velké míry i budoucnost mé vnučky. K oslovení mě inspirovalo Vaše vystoupení na nedávném sjezdu CDU. Osobně se neznáme, ale jsem Jozef Banáš, ten slovenský spisovatel, kterému jste v květnu 2011 poslala dopis, v němž mi poděkujete za román Zóna nadšení (Jubelzone). Váš dopis mě upřímně potěšil a mám ho schovaný jako vzácný artefakt. Zóna nadšení je příběh německého mladíka Thomase a jeho slovenského přítele Josefa. Thomas a já jsme přáteli dodnes, přestože naše přátelství bylo na třicet sedm let přerušeno. Přerušilo ho opětovné stažení železné opony, které následovalo po sovětské invazi do tehdejšího Československa. Obsadila nás nevítaná vojska, která byla v mé i ve Vaší zemi proti vůli jejich občanů.

Dnes je moje země bez cizích vojsk. V té, jíž jste kancléřkou, je však stále bezmála šedesát tisíc cizích vojáků. Rozuměl jsem důvodu jejich pobytu v době, kdy byla ve Vaší bývalé NDR sovětská vojska jako součást Varšavské smlouvy. Dnes je Varšavská smlouva mrtvá, ale vojáci USA a Velké Británie u Vás nadále jsou. Proč? Předpokládám, že znáte slova prvního generálního tajemníka NATO lorda Barona Ismaye, kterými zdůvodnil pobyt cizích vojsk v Německu: „To keep Americans in, the Russians out and the Germans down.“ (Držet Američany uvnitř, Rusy venku a Němce dolů.) Dnes jsou již Rusové venku, a tak logicky zbývají jen dva důvody pobytu cizích vojsk na německém území – „držet Američany uvnitř a Němce dolů“. Možná je i jiný důvod pobytu Američanů u Vás, jen nás, prosím, nepřesvědčujte, že jím je ruská hrozba, kterou nás neustále straší média hlavního proudu.

Milá paní Angelo, začínám se bát, že nás s přítelem Thomasem opět rozdělí nová železná opona, kam evropské země svou politikou vedete. Po pádu komunismu jsem měl stejně jako Vy pocit, že začínáme budovat novou Evropu bez plotů. Vy nás však nutíte ploty stavět, neboť nám chcete vnutit nešťastníky opouštějící své domovy. Chcete nám kvótami vnutit migranty. Můžete nám vysvětlit, jak to chcete udělat? Máme snad postavit koncentrační tábory, v nichž budeme tyto lidi proti jejich vůli zadržovat? Copak Vy sama byste zůstala dobrovolně v zemi, v níž dostanete podstatně nižší sociální podporu než v Německu?

Chtít od slovenského důchodce, který se v zimě rozhoduje, zda si ze svých tři sta eur koupí dřevo, nebo půjde s bolavými zuby k lékaři, aby se staral o „uprchlíky“, kteří k nám přicházejí v značkových oděvech s kreditními kartami, považuji za nehoráznost. A Vy nám takovou nehoráznost vnucujete! Proto se ptáme, proč by měli být Slováci, Češi, Poláci, Maďaři, Rumuni či Bulhaři solidární s Angličany, Francouzi, Portugalci, Španěly, Italy, Belgičany, Američany, Nizozemci nebo i Němci, kteří rabovali a do velké míry stále rabují své kolonie (i když se tak už nenazývají) a od nichž si teď chudí Afričané a Asiaté přicházejí žádat ukradené zpět. Proč bychom my, kteří jsme nerabovali, měli být solidární s těmi, jež vaše války vyhánějí z domovů? Arogance Bruselu nám začíná lézt na nervy podobně jako kdysi arogance Moskvy. Vy sama jako dítě socialismu dobře víte, jak se přitom cítíme. A tento nedobrý pocit mám při sledování „vroucích“ objetí a polibků, kterými spolu s Hollandem, Tuskem nebo Junckerem demonstrujete evropskou jednotu. Nevím, proč mi tato objetí připomínají upřímnost známého polibku Honeckera s Brežněvem.

Navíc Vám chci připomenout, že Německo dlouho váhalo, než povolilo Slovákům volně žít a pracovat ve Vaší zemi. Mladíky ze Sýrie či Iráku jste naopak pozvali. A nyní, když vám to přerůstá přes hlavu, žádáte solidaritu. Na nedávném sjezdu CDU jste slavnostně hlásala: „Dokážeme to!“ Zajímalo by mě, jestli vůbec víte, co vlastně chcete dokázat. Vždyť ani nevíte, kolik je v Evropě a v Německu migrantů a kolik se jich sem ještě chystá. Váš vlastní poslanec ve Spolkovém sněmu Manfred Kolbe to řekl jasně: „Stále více spoluobčanů mi říká – Merkelová již není naše kancléřka.“ Váš prezident zaměstnavatelských svazů Ingo Kramer Vám říká jasně: „Ať si nikdo nenamlouvá, že uprchlíky vyplníme nedostatek odborných pracovníků v německém hospodářství.“ Říkají Vám to jasně i Vaši občané, ale jejich hlas německé noviny nepřinášejí.

Na sjezdu CDU 14. 12. 2015 jste ve svém projevu zmínila situaci v Afghánistánu, válku v Sýrii a v Iráku. Konstatovala jste, že v Libyi je chaos a země je bez vlády. Mluvila jste o hotspotech, o evropské pohraniční stráži, o opatřeních proti zásadnímu problému nedostatku vody. A Vaši lichotníci Vám tleskali jako o život. Chápu to, i já jsem kdysi tleskal předsedovi, když na něm závisela moje politická kariéra. Mimo sály však už potlesk nezněl – přirozeně kromě servilních médií.

Řečnili jste, řečnili, ale netroufli jste si položit klíčovou otázku – kdo za to všechno může. Ani v Německu, ani v Evropě, i když jste měli na stěně nápis: „Za Německo, za Evropu.“

Tuším Majdan ve Varšavě...

Na vašem sjezdu jste řekli: „Společnost, ve které vládne strach, nemá budoucnost.“ Byl to dobrý slogan, jen jsem opět čekal, že se zeptáte, kdo je ten, kdo nás od rána do večera straší. Putinem, ISIS teroristy, imigranty. A pak, když nás Vy, politici a Vaše média vystrašíte, vizionářska nás informujete, že nemáme budoucnost. Nemůžete očekávat od národů Evropy, které podle Vás nemají budoucnost, aby Vás podporovaly. Jak chcete, abychom Vás podporovali, když nás urážíte a ústy Vašeho ministra zahraničí nás chcete trestat. Dokonce kvůli tomu zpochybňujete vlády, které si lidé zvolili ve svobodných volbách. Mám nedobrý pocit, že po Kyjevě se chystá nový Majdan ve Varšavě. Pokud náhodou o tom něco víte, řekněte, prosím, těm, kteří polský Majdan připravují, aby si dali pozor a nezveřejňovali se se stejnými červenými kartičkami, které měli i demonstranti, jež loni v Praze protestovali proti prezidentu Zemanovi...

Když jsem poslouchal Vaše nedávné vystoupení na zmíněném sjezdu CDU, měl jsem sto chutí začít nahlas tleskat, když jste řekla: „Nikdo, bez ohledu na to, z jakých důvodů se vydává na cesty, neopouští lehkovážně svou vlast.“ Již jsem zvedal ruce k potlesku v očekávání, že přijde druhá věta, která nám konečně řekne, proč tito lidé svou vlast lehkovážně opouštějí?

Ta věta – věta vět, klíčová slova, na která od Vás, pana Hollanda či Camerona všichni čekáme, ale nepřišla. Nenašla jste odvahu říci, že tito lidé utíkají především před válkou. Teď prchají, tak jako prchali před válkou v Laosu, Bolívii, Vietnamu, Dominikánské republice, Kambodži, Angole, Salvadoru, Libanonu, Iráku, Súdánu, Afghánistánu, Jugoslávii, Libyi, Sýrii, Jemenu a dalších zemích. Utíkají před těmi, kteří jim vypouštějí vodu z van.



Jelikož Vás považuji za mimořádně inteligentní dámu, říkám si, že musíte mít pro své chování jiné důvody. Ty se bohužel od Vás, a přirozeně ani z Vašich médií, nedozvíme. Vím, že Vy osobně nás chápete, protože jste podobně jako já (žil jsem v NDR v letech 1983–1988) s miliony občanů NDR načerno sledovala západní média a také se to komunistickým mocným nelíbilo.

Dnes se situace začíná opakovat a my, Slováci, spolu s těmi Němci, kterým ještě mainstreamová média zcela nevymyla mozky, opět musíme pravdu hledat. Bohužel ne na Deutsche Welle, ZDF, ARD nebo RTVS, které byly za komunismu pro nás zosobněním svobody slova, ale v alternativních zdrojích informací. Jednoduše už těm Vašim zdrojům nevěříme. Mám neblahé tušení, že ani Vám se to nelíbí...

Podle jednoho slovenského průzkumu je u nás takových, kteří médiím hlavního proudu nevěříme, už 91 procent. Vaši novináři totiž zapomněli na jednu věc – odvykli jsme si číst očima a poslouchat ušima, teď čteme hlavně srdcem. Uši a oči oklamete, srdce ne. Zdá se, že se Vám ani v Německu příliš nedaří ovlivňovat mínění občanů. Týdeník Der Spiegel nedávno informoval, že velká část Němců se „oddělila od demokratického konsenzu“. Tito lidé nemají koho volit, zavedené politické strany ignorují a média hlavního proudu již v podstatě nesledují. Tam to němečtí, ale i slovenští politici a novináři svým pokrytectvím dopracovali.

Milá paní Angelo, jste i moje kancléřka! Jste političkou, která má šanci stát se státníkem, jakým byli Charles de Gaulle či Konrád Adenauer. Byli to odvážní a velcí politici. Velikost politika se měří mimo jiné podle toho, že se vzepře násilí dříve, než ho dovedou na popraviště. S Vaší zemí září a padá Evropa. Když jsem v roce 1990 debatoval ve Vídni s Vaším velkým předchůdcem Willy Brandtem na téma vyrovnávání se s minulostí, řekl mi: „Minulost každého poznáte podle toho, jak se chová dnes.“

Měl velkou pravdu. Nevím, jakou máte minulost, ale umím si představit, jak skvělou můžete mít budoucnost, pokud se Vy a Němci zbavíte pocitu viny. Když jsem žil ve Vaší bývalé Německé demokratické republice, zašel jsem si občas do lesů pod Berlínem nedaleko Halbe Teupitz. Jsou od Vašeho úřadu vzdálené nějakých třicet kilometrů. Leží v nich pohřbených více než padesát tisíc mladých Němců a Rusů, kteří padli v bitvě o Berlín v dubnu 1945. K nenávisti je vyprovokovali politici. Vždycky, když jsem tam byl, jsem plakal. Nad mladými Němci a Rusy, kteří leží vedle sebe v pěkně vyrovnaných řadách. Jedna řada ruská, jedna německá. Zajděte, prosím, také do Halbe Teupitz. Vezměte tam s sebou Obamu a Putina, sedněte si na kameny mrtvých a jen mlčte.

Pokud nad křivdou bídných vyroníte slzu, píseň nás – klamaných a ponižovaných, Vám zazvoní slávou.

Milá paní kancléřko, přeji Vám v novém roce zdraví, štěstí, lásku. A především odvahu. Ruce na potlesk máme s vnučkou připraveny.

S úctou Jozef Banáš, Slovensko