na diagnozu podle směru větru se necítím ale musím teda napsat, že podle mho názpr není tak neobvyklé, že když se čtyřleté dítě dobře baví se svpjí hračkou, že ji nevydá na prosbu jiného dítěte. Já to teda považuju za standardní situci. Naopak za nestandardní považuju, že Tádík dostal na zadek v takové situci. Jeho řečový handicap mu totiž brání vyjádřit svůj postoj, třeba sdělit, že to půjší až za chvilku nebo až si ještě pětkýt obejede hřiště nebo prostě oznámit, že ted teda ne.
Nemůže sopolečensky více či méně přijatelně odmítnout.

Já si teda nemyslím, že by dítě mělo být vycvičeno, že automaticky musí půjčit věc, která ho těd zrovna baví, na povel. To přece nedělají ani dospělí. Projev autosmu bych zrova v tomto nehledala.