Nerozhodná, tuto situaci jsme zažívali kdysi docela často...na návštěvu k nám chodili jedni manželé se dvěmi dcerkami, jedna nám (našim) dětem toho poničila postupně poměrně dost. Paradoxně nejvíc slziček provázelo poničení takového barevného andělíčka z pryskyřice, oblíbeného naší dcerkou.

Protože byl drahý, řekli jsme to (ihned)...mávli nad tím rukou, nakonec to byla poslední kapka k tomu, že už jsme je nikdy "nevpustili" do domu .

Takže asi bych řekla...tak nějak taktně, tak jak jsi sem napsala...nebo možná bych i odeslala takovýhle mailík (pokud si píšete)...s tím, že to pak dopovídáte osobně...aby se i ona v klidu nad tou situací mohla zamyslet. I když nejsem pro řešení vážnějších věcí SMSkami a maily, ale vždycky osobně.

přemýšlím, jak bych se zachovala, kdyby mi naopak kamarádka napsala, že moje děti u ní včera předevčírem něco zničily...možná by mě napadlo: "A byly to fakt ony?"
Blbá situace.