Moje dítě se taky narodilo jako nestandardní a od porodnice nám bylo opakováno "nesrovnávat".

Ono by neškodilo, kdyby si to opakovaly i maminky standardních dětí.

Každé dítě je jiné. Nikde není předepsáno, v kolika letech musí být bez plín.

Osobně si myslím, že většinu potíží vyřeší přirozeně čas a že běhat se 4letým dítětem po psychologách je v celku zbytečné. Ano, zřejmě tam bude větší či menší dysfázie a možná že později mu přiklepnou nějakou tu diagnózu, ale to stejně plácáním po zadku matka nezmění... (stejně je možné, že mu dala po zadku "kvůli tobě", aby sis jako nemyslela, že ho nevychovává).

Na tvém místě jsem také byla, mám nestandardního malého souseda (opravdu nestandardního, je to vidět i teď v 9ti letech), vždycky jsem se striktně hlídala, abych "ani nenaznačila" (dovolím si zeptat se maminky, až teď - např. jak mu to jde ve škole) ... Ve vztahu k jiným dětem jsem spíš "tupila hrany" (když si např. hráli u nás na dvoře). Sama jsem se musela hlídat, abych k němu přistupovala "normálně", např. jsem se přistihla, že jsem měla tendenci ho pokládat za "menšího", protože nemluvil... Právě přístup jeho otce mi v tom dával vodítko - on se k němu choval naprosto normálně, žádný drily, "tvrdý" výchovy ve stylu "takto to má být" (nepůjčíš motorku nebo neodpovíš - dostaneš na zadek)...

Akceptovat "jinakost" vlastního dítěte je nejlepší přístup, podle mě. Akceptovat "jinakost" cizího dítěte je ctnost.