Maceško, asi bych se s dcerou dohodla, že jí dítko ráda pohlídáš, když bude potřebovat, ale sama bych se nevnucovala...jinak jako mámu by mě asi dost zasáhlo, kdyby mi dcera něco podobného řekla, co tobě, o tom vyčítání...ty jsi jí přece nic nevyčetla, jen jsi jí připomněla, že v době, kdy to potřebovala, tak jste jí pomohli a postarali se...já osobně nechápu, jak vlastně po tom všem, co jste pro ni udělali, ti ještě může vyčítat, že se o vnuka nezajímáš, nebo že jsi mu nic zrovna nekoupila...to by mě nikdy nenapadlo mámě říct...my to máme s babičkami tak, že jedna (manželova maminka) byla se mnou i u porodu, odmalička se se synem vídá hodně často, hlídá ho už od miminka, teď ho občas vyzvedává ze školy apod...je to dané i tím, že bydlí blíž, je na tom zdravotně lépe apod...moje mamka spíš podniká něco s námi dohromady, nebo se mnou jde jako doprovod někam, kde budu syna potřebovat chvíli pohlídat...jinak ale kdyby bylo potřeba, tak by syna taky pohlídala, pokud bych jí požádala...a věci mu sem tam nějaké kupují obě babičky...ale tak nějak rozumně, mimo Vánoce, svátky a narozeniny to jsou spíš jen nějaké drobnůstky pro radost...