"Kudlo, ty máš prachy na to, abys platila sobě a dětem hotel, pokud chceš vidět kamarády?"

Tragiko, samozřejmě .

Přece pokud něco chci (někam cestovat), tak musím mít na to prostředky, nebo holt mám smůlu.

Kamarády v zahraničí nemám, ale kdybych měla, tak bych to stejně jako v ČR vnímala tak, že pokud mě TEN KAMARÁD pozve s tím, že "přijeďte a přespíte u nás", tak bych to od něj pokládala za velmi milý nadstandard, ale v žádném případě za samozřejmost.

Tím chci říct, že dle mě tuto nabídku musím VŽDY nechat na hostiteli - on rozhodne, nakolik se na to cítí, na jak dlouho, na kolik lidí atd.

Tím odpadnou stížnosti, které tu padly (že někdo už měl dost toho, že do jeho velkého domu pořád jezdili lidi, kteří se tam patrně pozvali sami a sami si určovali, jak dlouho tam budou - pro mě naprosto nemyslitelné jak ze strany hosta, tak ze strany hostitele).

Myslím si, že jako (potenciální) host jsem natolik ohleduplná, že takové věci nehodlám nikomu dělat, takže pokud chci jet do něčího města a nemám na hotel a on sám mi přespání aktivně nenabídne, tak holt nepojedu nikam a nebudu to vnímat jako újmu.