Mně na tom přijde hezké to sepjetí s předky, s rodinou. Manžel se jmenoval stejně jako jeho otec i jako děda, ale nikdo po nás nechtěl, aby jsme stejně pojmenovali i syna. Ne, že by se mi manželovo jméno nelíbilo, je takové ... moc obyč , znám hezčí, vlastně je mi sympatické jen proto, že se tak jmenuje manžel, ale nechtěla jsem ho i pro syna.
Ale chtěla jsem zachovat tradici, tak jsme dali synovi dvě jména - prvním mu říkáme běžně, a druhé má po manželovi. A aby to bylo hezky vyrovnané, stejně jsme to udělali i s dcerou. Prvním jménem jí říkáme, a druhé jméno má po mě. A děti slaví dva svátky
Jediná nevýhoda jsou malé kolonky na jména v úředních lejstrech.