Přidat odpověď
jak: zrovna nedávno jsem přemýšlela, či spíš si uvědomovala, že tak, jak blbnu s naším dítětem, bych nedokázala blbnout s žádným jiným. Nevím, jestli je to vrozené, ale takový ostych vůči cizím mláďatům, úkony, které mi u vlastního dítěte nevadí, bych těžko zvládala u cizího. Jak tak ti pěstouni k těm dětem přilnou? Ono je to najednou jedno, jestli dítě lochtá fouskama na bříšku vlastní táta, a za týden úplně cizí chlap? Nebo se najednou dítě nelochtá fouskama na bříšku, i když to tak miluje, chechtá se a ječí "ště, ště" (ještě)? Ach jo ..
Předchozí