Šuplíku, když jsem syna v necelých 5ti přivedla do přípravky sportovního klubu, nemyslela jsem si, že tam bude chodit i jen další rok, natož abych zkoumala, kolik tréninků mají děti o 5 let starší . Že se za pár let přistihnu, jak děti vezu stovky kilometrů na evropský šampionát, a tam kaučuju celou přidělenou skupinku závodníčků ve sportu, který znám kratší dobu než ony, to jsem opravdu neplánovala. To se tak nějak vyvinulo. Naštěstí se nám to stalo v takovém sportu, kde na "vrchol" stačí i ve st. žákovských kategoriích tak 3 tréninky týdně (1,5 hodiny) plus něco navíc před závody, občas víkendové semináře, v dorostu jen o málo víc. Ale kdybych tehdy tu partu rozjásaných školkových kluků vybíhajících z tělocvičny v přízemí budovy, kde v patře byl bufítek s kávičkou a prostorem pro moji práci na nb, zatímco děti trénují, potkala v zázemí gymnastů, no tak to možná byla gymnastika
Přípravka slibovala všestranný rozvoj (a ten opravdu dělala), a tom, co bude za 5 let jsme fakt v těch 4-5ti letech neuvažovali. Nebylo to tak, že bych dítě "dávala na sport", natož vrcholový. Byl to jeden z mnoha kroužků, který nás momentálně zaujal. Kdyby se dítě chytlo víc nástroje, mohlo to být "hodiny denně cvičí na..., to bych dítěti neudělala".