jo,já chodila jako dítě dvakrát týdně na tělocvik, hrát divadlo, na kytaru, na němčinu,na dramaťák, na "jiskry", na akce do knihovny a vyhledávala jsem pořád něco,co bych ještě mohla dělat, bylo mi to málo. Litovala jsem,že žiju na vesnici, měla jsem pocit,že mi něco utíká, že jinde bych toho mohla dělat víc,neustále jsem vyhledávala nějaký dobrodružství, tak od 13-14 jsem zdrhala stopem sama do Prahy, když naši nebyli doma.Nesnášela,nenáviděla jsem "se nudit". Moje děti taky pořád chtějí něco dělat, jen ten nejstarší ani ne , ten se nudí rád..