1) CHci sokl! Mám teď na nožičkách bez soklu (sokl zatím není) a děti to pojaly jako "krytý parking s několika sekcemi" a už ty desítky zaparkovaných autíček, která vyšťourávám smetákem při každém vytírání, nesnášíííím!!!
Jinak se mi teda víc líbí nožičky, možná někdy, až to tu odroste....

2) Drtiče odpadu jsou skoro všude zakázané, jsou velice ekologicky bezohledné, nikdy bych si ho nepořídila, eutrofizaci vod považuju za obrovský problém.
Třídění odpadu pod dřezem právě řeším, manžel chtěl výsuv, odmítla jsem, chci tam tři samostatné hranaté koše (největší na plast, poloviční na papír a sklo), neuzavřené (zatím jsme nesehnali přesný rozměr, tak tam mám prozatímní neideální velikost). Výsuv k ničemu nepotřebuju, otevřu dvířka a tam přehledně čučí tři koše. A výslovně výsuv nechci, jelikož semo tamo se špatně třefím, semo tamo je špatně zavřená petka od mlíka...a když si ušpiním tu skříňku, tak ji jen přešmejnu. Když mi něco nateče do pojezdu výsuvu, tak to nejde požádně uvnitř vyčistit a dlouhodobě je to pro mě eklhaft.
Na směsný odpad mám samostatný šlapací koš, směsný odpad ve skříňkách nesnáším, když třeba rozklepnu vejce a teď tou rukou od vejce musím nejdřív otevřít skříňku nebo složitě dávát skořápky do misky, umýt si ruce, pak otevřít a vyhodit... žila jsme v tomto teď přes měsíc u rodičů a vztekalo mě to strašně. Vybrala jsem si krásný koš (sfiňu drahou) a super. Vím, že existují skříňky třeba na fotobuňku apod, kde se taky na madlo nemusí sahat, ale při mé frekvenci vaření vše, co má jemné ovládací mechanismy, příliš brzy odejde do věčných lovišť.

3) Dřevěnou dubovou měl můj brácha, bylo to nádherné, vydržela mu bez větší újmy asi 6 let, ale je fakt, že on vaří o dost míň než já. Po těch několika letech se mu prohnula po větším navlhnutí, už ji teď nemají, mají laminátovou a tuhle má brácha jako ponk. Já bych si ji i dala (praktické hledisko bych ustála, chce to dávat pozor hlavně na horkou páru z myčky), ale nehodí se mi, mám ty straší skříňky z masivního dubu.