Já tam vidím docela zásadní rozpor v chápání "tetování", který vystihují tyto dva citáty:

1. "teta nejsem a nevidím důvod. proč by mne měl někdo tetou nazývat,
Pokud se tak stane, dítěti to vysvětlím. Nejsem jeho příbuzná, tudíž nemohu být teta."

2. " teta je něco bližšího než jen má známá, mám k ní větší vazby, stýkáme se často, trávíme spolu čas i s dětmi, ale děti ví, že to nejsou pokrevní tety"

Já mám blíž k chápání č. 2, pokud by mi někdo jako dítěti vysvětlil jako v č. 1, tak bych asi byla, jako by mě polil studenou vodou - já bych to myslela tak, že ten člověk je mi mnohem bližší než "paní" (a samozřejmě bych věděla, že to není pokrevní teta), a on by mi vysvětlil, že on se ke mně takto blízko rozhodně necítí.

Je dost pravděpodobné, že bych to vnímala asi tak, jako když někomu podám ruku a on mi ji ostentativně nepodá. Asi bych teda začala říkat "paní Nováková" a mé pocity vůči tomu člověku by značně ochladly.