Analfabeto,

jo, snaha po přílišný dokonalosti se mi zdá velice kontraproduktivní a přehnaná kritičnost taky.

Myslím si, že to pak plodí lidi, kteří se pro samou "soudnost" spousty věcí neodvážej a spoustu věcí neudělaj, protože by to prostě "nebylo dost dokonalý a proto by to bylo trapný a oni by to nedali z ruky, styděli by se za to apod.".

Takže místo toho, aby si třeba někde s potěšením, byť trochu falešně, zazpívali, tak mlčej jako zařezaný, protože jsou přece soudný (a pilně kritizujou ty, kteří si to, ač nedokonalí, troufnou).

Místo aby si po padesátce oblíkli sukni kousíček nad kolena, protože mají hezkou postavu a můžou si to dovolit, tak se radši zahalej od hlavy k patě, protože v tom věku už je přece blbý se ukazovat (a o to pilnějc kritizujou sousedku odnaproti, která tu odvahu má).

Místo aby rychle zareagovali dopisem, který kvůli té rychlosti nebude a nemůže být dokonalý (ale byl by dost dobrý a účel by splnil), tak se zhrozej nad nedokonalostí toho dopisu a budou ho pět hodin přepisovat, aby ho pak buď neposlali vůbec, protože ani tak ještě není dokonalej, nebo ho vypulírovanej pošlou, až bude dávno s křížkem po funuse.

Protože jako výsledek nevidím dokonalost, ale velmi často nulu (protože ze samý snahy o dokonalost nakonec ten člověk neudělá nic), ale o to kyselejší a zapšklejší kritiku těch, co sami sobě dovolej být nedokonalí a v důsledku toho se jim velmi často podaří dosáhnout mnohem hmatatelnějších výsledků (třeba jako této holčičce).

(Mimochodem fakt si nemyslím, že to, že matka okamžitě nezkrouhne veškeré nápady dítěte, které nejsou dostatečně vycepované a vybroušené, povede k tomu, že dítě se v dospělosti stane doktorem a bude svazovat zlomený nohy provázkama. Spíš bych to viděla tak, že to systematický zkrouhávání povede k tomu, že přihlášku na medicínu vůbec nepodá (protože na to není dost dokonalý), a že je velká šance, že ten nezkrouhávanej i tak pochopí, že improvizace ocamcaď pocancaď, a že pokud se tím doktorem stane, tak bude dávat nohy normálně do dlahy, ale pokud se někdy octne v pralese a někdo si tam zlomí nohu, tak bude schopen zauvažovat a zaimprovizovat s těma provázkama, protože bude schopen akceptovat, že někdy je přednější udělat vůbec něco s těma možnostma, jaký mám k dispozici, než neudělat nic, protože by to nebylo dost dokonalý.