Saamajno,
samozřejmě, kulturní rozdíly mohou být značné. Sáhnu-li po extrémním příkladu, pokud by v ČR bylo dítě odebráno cizím státním příslušníkům proto, že se dceru snažili obřezat, asi by se ji nikomu nechtělo vydávat příbuzným do domovské země, kde by bylo významné podezření, že by tam na děvčeti akci dokonali...

Ale, to se na mě nezlob, v ČR (resp. v celé Evropě) rozhodně nežije banda podlidí, kteří ani neumí vychovat dítě bez týrání.
Takže v případě Michalákových a spol. bych považovala za minimální standart, aby děti mohli pravidelně navštěvovat pracovníci ambasády, čeští sociální pracovníci, členové rodiny a aby zkrátka domovská země měla co mluvit do toho, jaký bude další osud dětí. Včetně toho, že by se preferovat návrat dětí do péče širší rodiny v domovské zemi (pokud by na ně dítě mělo nějaké vazby a český OSPOD je doporučil).

Takto to na mě působí dojmem, že jediné Norsko má patent na výchovu dětí - vždyť prý nechtějí děti vracet ani do jiných, z našeho pohledu civilizovaných zemí.

"Moje deti napriklad by byly v soku z Cech, kdyz by dostavaly "jednu vychovnou na zadek" - a zhroutil by se jim tim obraz o svete."
1) možná své děti podceňuješ
2) není to přehnané s tím zhroucením obrazu o světě?

"v mnoha ceskych domacnostech to je bezny a dokonce uznavany vychovny postup"
- pokud vím, statistika o tomto neexistuje, a i kdyby existovala, otázka je, nakolik by byla hodnověrná. Co se tak dívám kolem sebe (netvrdím že je to úplně reprezentativní vzorek), za posledních 30 let nastal v tomto i u nás značný posun. Nezanedbatelná část lidí rozhodně tělesné tresty nepoužívá, českými psychology a odborníky na výchovu jsou rozhodně zatracované.