Namátkou:

Interpunkce plní tak v zásadě ty úkoly, které v projevech mluvených připadají tzv. prostředkům hudebním, rytmicko-intonačním, přestávkám, větnému přízvuku a větné melodii. Vztah interpunkce a těchto hudebních prostředků nelze však chápat mechanicky v tom smyslu, jako by interpunkce byla na hudebních prostředcích závislá. Vývojově jsou tyto prostředky zvukové nepochybně prvotní a prostředky interpunkční druhotné, právě tak jako mluvený projev předcházel před projevem psaným. Jakmile však psaný projev přestal být „pouhým průmětem řeči mluvené na papír, pouhým přelitím mluvené řeči do forem optických“ a stal se na mluvené řeči nezávislou autonomní podobou jazykového projevu, rovnocennou s jeho formou mluvenou, vymanily se i jednotlivé prostředky psaného jazyka ze své dřívější jednostranné závislosti na řeči mluvené a vytvořil se vlastní systém písemných znaků. To ovšem neznamená, že mezí rytmicko-intonačními schématy a rozdělovacími znaménky i nadále neexistuje určitá korespondence. Taková korespondence tu velmi často skutečně je, neboť rytmus a intonace v řeči mluvené a rozdělovací znaménka v řeči psané vyjadřují v základě tytéž myšlenkové obsahy a vztahy mezi nimi. Vedle toho jsou však i četné případy, kdy třebas přestávky v mluvené řeči nechává česká interpunkce neoznačeny, neboť takové přestávky jsou podmíněny jen fyziologicky, potřebou nabrat dech, a nikoli zřeteli významovými, potřebou vystihnout myšlenkovou stavbu. Ještě četnější jsou případy, kdy interpunkce postihuje důležité významové odstíny, které v mluvené řeči zůstávají vůbec nevyjádřeny (tak se např. závislé věty vyslovují často splývavě, spojitě se členem, na němž závisí; srov. Kůň, který ovsa dobývá, nejméně ho jí — kde v přirozené výslovnosti se vyslovují slova kůň který bez pauzy, zatímco interpunkce tu vyznačuje stavbu významovou i mluvnickou.

Pozn. Právem proto u nás odmítl J. Vachek (v cit. díle, s. 242) snahy švédského jazykozpytce Hj. Lindrotha (Acta Philologica Scandinavica 8 [přednáška na amsterodamském fonetickém sjezdu r. 1932] a Atti del III Congresso Internazionale dei Linguisti, Roma 1933, s. 431n.) o „mezinárodní opravu interpunkce v tom směru, aby čárky v psaném textu mechanicky korespondovaly s pauzami v projevu mluveném“. Není pochyby, že „taková reforma by … znamenala krok zpět proti jasným a účelným tendencím psaného jazyka“.

http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=4621