Tak oni to takhle nrmají všichni, je pořád naštěstí pár lidí, co rádi tráví čas s dětmi nejen vlastními, díky nim můžou fungovat spolky typu skaut atd.
U seniorů to může být podobné, i když dnes je v módě redukovat styk starší generace a dětí na opruznou službu jejich rodičům, kdy si prarodič či hlídač vlastně jen s větším či menším odporem utrhuje od huby vlastní pohodlí a s dětmi tráví čas na úkor vlastní seberealizace.
Já jsem tedy vděčná životu, i když si tady připadám jako dvouhlavý tele, že jsem v dětství "adoptivní babičku" měla. Bylo to čistě o dobrovolnosti jedné staré paní, kterou nějakou "nevysvětlitelnou náhodou" bavilo trávení času s cizím malým dítětem. A nebyla v tom potřeba spojovat rodiny, ani nutnost hlídání, prostě takové milé přátelství s velkým věkovým rozdílem. Kdyby se to stalo v dnešní době, i na ty peníze by třeba došlo, tehdy to nebylo zvykem, a ona by si tu krupičnou kaši, misku třešní nebo dvě hodiny povídání nad kakaem stejně zaplatit nenechala.