Jasmin,
"adoptivní babička", kterou jsem měla jako dítě já, byla paní v důchodu žijící ve vícegeneračním domě s vlastní rodinou, a já jsem jí tak nějak "vyšla" do období. kdy doma zrovna nebyly žádné děti. Vnoučata měla dospělá na studiích, pravnoučata ještě nebyla na světě, asi jí chyběla dětská společnost. Znaly jsme se přes moji vlastní babičku, která se s ní přátelila, chodila k ní "na plk", a časem došlo na to, že jsem k té paní "na plk" chodila i já... sama. V předškolním věku. Mívala zavařený třešně (bělice, na to v životě nezapomenu), občas uvařila krupici, a povídaly jsme si. Občas přišel na návštěvu její soused (80+) a oba vykládali malé holce o tom, jaké to bylo, když oni byli dětmi. Hlídání to nebylo, měla jsem doma babičku vlastní. Ani nepotřebovala "najít rodinu", měla vlastní.