Mám BAP. Vím o tom cca 2 roky. Posledních 10 let let příležitostně léčena pro depresi. Před 12 lety porod prvního dítěte, zvládnuto bez medikace, ala bylo to náročné. Před 3 lety porod 2. dítěte, těžká poporodní deprese, 6 týdnů hospitalizace. Po roce mánie a konečně se dařilo najít správné léky. Předtím se bohužel o BAP nevědělo. Bylo to velmi těžké, ale nelituji. Velká podpora v manželovi. Pokud se rozhodnete, je dobré mít promyšlenou variantu, že nebude chvíli fungovat. Např. hlídání babičkami, sousedkou v důchodu např. i za úplatu. Hlavně si nic nevyčítat, je to nemoc a darovaný život za to stojí. Děti jsou v pořádku, stále dobře naladěni, ale samozřejmě nevím do budoucna. Ale to neví nikdo.